Lidé

Zakladatelky

Říká se, že ve dvou se to lépe táhne. Z naší dosavadní práce a spolupráce se zdá, že na tom něco bude :).

Vlastně se známe už celkem dlouho, ale jakési „sblížení“ proběhlo v rámci vzdělávacího kurzu pro manažery neziskových organizací – „Všechno jde, když se chce“. Tam jsme možná obě začaly vnímat, že společná práce by mohla přinést to „pravé ovoce“. Možná vnímavější a citlivější zrozenkyně ryb – Eva, přišla s nabídkou užší spolupráce, a Iveta – zrozenkyně berana, věčně hledajícího výzvy a nové příležitosti, ji s radostí přijala. No a pak to už šlo ráz na ráz ….

Iveta Levíčková

Můj „příběh“ v neziskovém sektoru začal v roce 2007, a to zcela náhodou, přestože na tzv. náhody moc nevěřím. Po tom, co jsem pracovala ve velké zahraniční firmě jako asistentka ředitele, a poté jako provozní v autoservisu, se mi narodila dcera. S blížícím se koncem rodičovské dovolené jsem začala přemýšlet o tom, co dál…

Nápad na sebe nenechal dlouho čekat. V listopadu 2002 jsem si s kamarádkou, bývalou kolegyní, otevřela obchod s dětským oblečení. Po nějaké době jsem však zjistila, že tato práce mě naplňovala jen na začátku, kdy se zařizovalo, budovalo, vymýšlelo, a bylo to akční. Běžný provoz obchodu mě nudil. V roce 2007 jsem se tedy rozhodla, že odejdu.

Několik týdnů po ukončení mé podnikatelské dráhy jsem dostala nabídku pracovat v Mateřském centru Matýsek, o.s. jako administrativní pracovnice. Přiznám se, že jsem vůbec nevěděla, o jakou organizaci se jedná. Nabídku jsem přijala – byla to výzva. Já, která se s ostatními ženami nikdy moc nedružila, a ženské kolektivy nevyhledávala, jsem se ocitla v organizaci, kde se to ženami jen hemžilo.

V lednu 2009 přišla nabídka organizaci vést. Nabídka to nebyla zrovna nejvýhodnější – dotace na uvedený rok byla nulová a celkově bylo centrum v červených číslech. Naštěstí jsem potkala skvělé lidi, kteří mě nasměrovali, a já se začala vzdělávat ve vedení neziskových organizací. Vyplatilo se. Od roku 2009 se v organizaci začalo mnohé měnit – vedení, název, sídlo, poslání, rozsah činnosti, forma…

Dalším zlomovým rokem byl rok 2012, kdy jsem se na kurzu „Když se chce, všechno jde“, více poznala s Evou. V roce 2013 jsme se rozhodly, že centra propojíme/sloučíme, a vytvoříme tak konkurence schopnou neziskovou organizaci Centrum D8 o.p.s., díky které budeme moci realizovat naše sny a vize.

Děkuji za příležitost, kterou jsem v životě dostala – dělám smysluplné věci a pracuji s lidmi, se kterými mě to baví, a mám je ráda.

Eva Klesová

Můj původní obor byl obchod, nicméně vzdělávání mě zajímalo odjakživa. Miluji knížky a informace.

Po narození syna bylo jasné, že mu chci dopřát to nejlepší vzdělávání, a tak jsme začali navštěvovat v roce 2009 Hudební školu YAMAHA, která nabízí kurzy pro děti již od 4 měsíců. Vzhledem k tomu, že jsme museli dojíždět do Prahy otevření mé první pobočky v Kralupech nad Vltavou na sebe nedalo dlouho čekat. Protože se mi dařilo, a viděla jsem v této činnosti smysl, následovalo otevření kurzů v dalších městech Středočeského a Ústeckého kraje. Nemohla chybět ani Praha. Nabídka na vedení další franšízy – Mortimer English Club přišla tak nějak přirozeně.

Dlouho jsem měla v hlavě plán – otevřít v Kralupech nad Vltavou Vzdělávací centrum od A do Z., které bude určeno pro děti i dospělé. Prostě pro všechny, které baví vzdělávat se, a chtějí svůj volný čas trávit zajímavě a smysluplně. Po rekonstrukci budovy Třebízského 524, získané ve výběrovém řízení, jsme 21. 1. 2011 otevřeli! Můj sen se splnil. Vzdělávací centrum jsem naplnila kurzy YAMAHY, Mortimera, ale i dalšími aktivitami, jako bylo hlídání dětí a příměstské tábory.

V roce 2012 jsem dostala nabídku na převzetí poboček YAMAHY v Praze 6, a to už jsem věděla, že to celé sama nezvládnu. V té době jsem se již znala s Ivetou. Protože jsme zjistily, že máme podobné cíle a vize, rozhodly jsme se „naše“ neziskovky sloučit a udělat z nich jednu větší, konkurenceschopnější. Tak vzniklo v roce 2013 Centrum D8 o.p.s.

Protože jsem měla pocit, že se chci posunout zase o něco dál, začala jsem v minulém roce studovat aplikovanou psychologii. Uvidíme, jak můj příběh bude pokračovat…

Kralupy n/V – zaměstnanci